Jak mě potkala Prima Spremitura

Psal se rok 2011, byl květen, měsíc, kdy se rodí májová koťátka. Třeba já. Nejde mi vložit smajlík, co se válí smíchy. Už dva roky jsem hledala zajímavé zboží, které by naší firmě pomohlo po krizovém roce 2008 nabrat nový dech. Pak mi kamarádka Inna řekla, ať se porozhlédnu po zboží pro zvířátka. Nejlépe pro pejsky a kočičky. A tak jsme se vydali na známý zvířecí veletrh do Bologni, kam jezdíme přes dvacet let za svými obchodními přáteli. Veletrh to byl zajímavý, i když pro nás z úplně jiného světa. Už, už jsem si myslela, že zahrneme celou zemi oblečky Doggy Dolly. V paměti mi stejně nejvíc utkvěla drobounká Číňanka, která se zeptala, odkud jsme. Když jsme pojmenovali svou vlast, zeptala se, kde ta země leží. Když věděla, kde naše země leží, zeptala se, kolik má obyvatel. Když jsme jí to prozradili, chytila se za drobounké bříško, a mohla se uřehtat smíchy. Vypadalo to, že se poprvé v životě potkává s někým, kdo je ze země na počet obyvatel tak velké, jako spousta čínských měst. To nic. Vydali jsme se dál na jih, za svými přáteli do Florencie. Protože hotel, ve kterém jsme léta spávali, měl už obsazené všechny pokoje, zakotvili jsme v krásném, rodinném hotýlku, schovaném hluboko v parku. Co by kamenem dohodil do starobylé Florencie. V náručí jsem si nesla zvířecí prospekty a vizitky plné těch nejúžasnějších věcí pro domácí mazlíčky. Jenže pak se to stalo. V recepci nestál ani Brad Pitt ani Ralph Fiennes. Stál tam krém na ruce. Byl v tubě, pomalované černými a zelenými olivami. Byl tam na vyzkoušení. Kolem něj spousta krabiček a lahviček se stejným motivem. A také letáky. Vzala jsem si leták . A pak byla noc, a já se začetla. Dnes mi to přijde legrační, ale v tom roce 2011 mi přírodní kosmetika nic moc neříkala. Vlastně mi kosmetika obecně nic moc neříkala. Ráno jsem si v recepci ruce krémem namazala, a zůstala okouzlená. Řídila jsem až do Prahy, a při každém pohybu rukou jsem pořád cítila Toskánsko, které jsme nechávali za sebou. Dřevitou vůni hřebíčku, vůni levandule a rozmarýny. A také jalovce, i když jsem tenkrát ještě nevěděla, že je to jalovec. Jako kdyby se Toskánsko vydalo na cestu domů se mnou. Dva roky hledání byly u konce. Zvířecí letáky zůstaly na sedadle auta. Po návratu jsem napsala výrobci kosmetiky do Florencie, a rozjela pro nás  parádní, spremiturovou jízdu. Paní majitelka hotýlku, ve kterém jsme tenkrát přespali, je kamarádka majitele firmy Idea Toscana - Prima Spremitura. A to je Antonio Pierri.  Italský kosmetický mág. Teď se známe už deset let, do Itálie jezdíme i za ním. A krému na ruce jsme od prvního okamžiku, kdy jsme ho přivezli, prodali tisíce kousků. I dnes, dávno od toho prvního setkání, když někdy vejdu do skladu, a nasaji tu vůni, vzpomenu si znovu na ten první okamžik, kdy jsem Prima Spremituru potkala. Prima Spremitura nosí radost. Ať ji přinese i vám. Ciao amici.